O sloníkovi Matýskovi
O slůněti Matýskovi
Slonice Anička právě pojídala
vynikající sladké banány.
Nevnímala okolí. Zřízenec
Matěj si jí dokonale ochočil.
Ale také dostal chuť na kus
banánů. Vydal se proto na lup.
Právě držel trs banánů. Sloní
paní byla chytřejší a chytila
Matýska, když ji chtěl vzít její
lahůdku.
Slonice mu řekla, že
pokud chce něco k snědku, musí
najít alespoň pár banánů a to
sám .
A proměnila zřízence Matěje v
malé slůně Matýska.
A tak Matýskovi nezbylo nic
jiného, než se vydat sám do
pralesa.
Cestou potkal lva a zeptal se:
"Mocný lve, kde mám najít
banány pro mě a mojí
maminku?“
Lev odpověděl: „Ne, Matýsku,
to opravdu nevím. Ale zeptej se
ježka, ten ti určitě poradí.“
A tak s těžkým srdcem odešel
Matýsek hledat ježka.
Když ho našel zeptal se:
„Pichlavý ježku, nevíš, kde mám
najít banány pro mě a moji
maminku?“
Ježek odpověděl: „Ne, nevím
Matýsku, ale zeptej se opic, ty
by to měly vědět.“
A tak Matýsek šel hledat opičky.
Vtom uslyšel své jméno...
„Matýsku,… Matýsku…,tady máš
banány.“ A Matýsek si v
korunách stromů všiml malých
opiček.
„Děkuji vám opičky.Děkuji vám
moc!“, volá Matýsek a z korun
stromů se ozývá:
„Není zač, Matýsku.“
A Matýskovi přistála na hlavě
kupa banánů.
Matýsek se mohl vydat zpátky
domů.Maminka už měla o něho
starost.
A tak se Matýsek naučil hledat
si potravu sám...
Navíc se mu ve sloní kůži
zalíbilo natolik, že se rozhodl
zůstat slůnětem.
Autor: Katka Vaňková
Komentáře
Přehled komentářů
Káťo, máš to moooc pěkné.Udělala jsem ti lehké korektury, ale doufám, že ti to nebude vadit.Měla jsem problém s vložením textu, proto vypadá, jak vypadá))))))
Pochvala
(Andrea Š., 24. 1. 2009 12:23)